Proč je účast občanů na projednáváních a rozhodování o rozvoji obcí tak nízká? Odhalte hlavní bariéry – komunikační, procesní, psychosociální, strukturální, institucionální i ekonomické – a inspirujte se strategiemi, jak zapojení veřejnosti výrazně zlepšit.
Když se lidé zapojují do rozhodování o tom, co se bude v jejich obci dít, je to super. Vzniká lepší atmosféra, lidé mají větší důvěru v radnici a obec se lépe rozvíjí. Jenže, účast na veřejných debatách a schůzkách je často malá. Proč? Existuje spousta věcí, které lidi odrazují. Pojďme se na ně podívat:
1. Když se s lidmi špatně mluví a nedostanou srozumitelné informace:
- Špatné pozvánky: Hodně obcí (skoro 70 %) pořád dává jen oznámení na úřední desku a nezkouší lidi oslovit osobně. Přitom, když se pošle e-mail a k tomu ještě pozvánka do schránky, třeba přes místní kluby nebo hasiče, přijde skoro o polovinu víc lidí (podle průzkumu z Prahy). Často taky chybí způsob, jak zjistit, koho dané téma vůbec zajímá.
- Složité a nudné dokumenty: Většina úřadů (přes 80 %) dává lidem k prostudování složité technické papíry, plné odborných slov. Průzkumy ukazují, že většina lidí se v tom ztrácí. Chybí obrázky, srozumitelné shrnutí a různé varianty, co by se dalo dělat.
2. Když se věci dělají ve špatný čas a moc rychle:
- Pozdní zapojení: Když už je skoro všechno rozhodnuto a lidé se můžou vyjádřit až potom, tak je to naštve. Skoro všichni odborníci se shodují, že je to ten největší problém. Nejlepší je, když se lidé můžou zapojit už ve chvíli, kdy se o věci teprve začíná přemýšlet.
- Málo času: Průměrná doba 21 dní na to, aby se lidé vyjádřili k důležitým věcem, je prostě málo. Když se ta doba prodlouží (třeba na 45 dní, jak to zkusili v Brně), přijde mnohem víc smysluplných nápadů a připomínek (skoro o 70 % víc).
3. Když lidé nevěří, že to má cenu:
- Zklamaná důvěra: Když už se lidé několikrát snažili něco změnit, ale nikdo je neposlouchal, tak už se jim příště nechce. Průzkumy ukazují, že víc než polovina lidí se debat neúčastní, protože si myslí, že je to stejně k ničemu. Je důležité lidem ukazovat, co se s jejich dřívějšími nápady stalo.
- Pocit, že je to jen "jako": Když úřad říká, že chce s lidmi spolupracovat, ale ve skutečnosti se všechno dělá postaru, tak to lidi štve. Často mají pocit, že debaty jsou jen formalita a na konečné rozhodnutí nemají žádný vliv (to si myslí víc než 60 % lidí).
4. Když je to pro někoho složité:
- Problémy s počítačem: Když se všechno řeší jen přes internet, tak to vyřazuje starší lidi a ty, kteří nemají s počítačem tolik zkušeností. Pomáhá, když se udělají třeba poradny v knihovně, nebo když úředníci vyrazí za lidmi domů (v Ústí nad Labem to takhle zvedlo účast seniorů o skoro 60 %).
- Daleko od centra: Když se všechno děje jen v centru obce, tak lidé z okrajových částí nemají moc šanci se zapojit. Pomáhá, když se debaty dělají na různých místech, nebo když se zajistí doprava (třeba speciální autobus, jak to udělali na Pelhřimovsku).
5. Když to vázne na úřadě:
- Úředníci na to nemají čas/zkušenosti: Většina obcí (přes 75 %) nemá nikoho, kdo by se specializoval na to, jak vést debaty s lidmi. Výsledkem jsou často nudné a neorganizované schůzky. Když se úředníci naučí, jak lidi poslouchat a jak debatu řídit, tak se to hodně zlepší (podle průzkumu z Prahy až o 40 %).
- Příliš papírování: Někdy je problém, že zákony a předpisy jsou moc složité a neumožňují pružně reagovat na nápady od lidí. Zkušenosti z Pardubic ukazují, že když se zjednoduší pravidla a lidé můžou své nápady v průběhu času upravovat, jsou mnohem spokojenější (skoro 90 % lidí).
6. Když chybí peníze a organizace:
- Málo peněz: Když má obec na zapojení lidí málo peněz (průměrně 23 000 Kč), tak nemůže zaplatit dobré odborníky, zajistit pěkné prostory a udělat pořádnou reklamu. Pomáhá spolupráce s univerzitami nebo neziskovkami (v Ostravě takhle ušetřili 35 %).
- Nikdo to nesleduje: Jen málo obcí (kolem 10 %) sleduje, jestli debaty s lidmi měly nějaký vliv na konečné rozhodnutí. Když se to začne sledovat (jako třeba v Praze 7), tak se zjistí, co funguje a co ne. A hlavně: je potřeba lidem ukázat, že jejich nápady se berou vážně.
Co s tím můžeme dělat?
Aby se lidé víc zapojovali, je potřeba to vzít za správný konec:
- Mluvit s lidmi různými způsoby: Používat různé způsoby, jak s lidmi mluvit – letáky, noviny, internet, sociální sítě, videa, podcasty. A hlavně: mluvit s různými skupinami lidí různě. V Brně na to mají celý systém, říkají mu "Participace 360°".
- Udělat to zábavné: Zkusit lidi motivovat, třeba nějakou soutěží o drobné ceny, nebo tím, že když se zapojí, tak budou mít přednost při vyřizování na úřadě, nebo dostanou slevu na kurz. Takhle se dá oslovit hlavně mladší lidi (v Liberci to zvedlo účast o skoro 40 %).
- Oslovit ty správné lidi: Používat chytré programy, které pomůžou najít lidi, kterých se dané téma týká (třeba podle toho, kde bydlí, nebo jaké mají zájmy). To šetří čas a peníze (v Olomouci to funguje na 90 %).
Závěr:
Když se lidé málo zapojují do dění v obci, je to problém. Ale dá se s tím něco dělat.
Nestačí jen říkat "pojďte s námi rozhodovat".
Je potřeba změnit způsob, jakým úřady fungují, investovat do lepší komunikace, naučit úředníky, jak s lidmi mluvit, a hlavně: snažit se, aby lidé měli pocit, že je někdo poslouchá a že to má cenu. Zapojování lidí by neměla být jen jednorázová akce, ale běžná součást toho, jak obec funguje. Když se to udělá dobře, tak se účast lidí může výrazně zvýšit (i o 70 %) a všem se bude v obci lépe žít.